Včera jsme se dozvěděli smutnou zprávu, že nás navždy opustil pan Tadeáš Kolatek. Narodil se v roce 1946 v Orlové – Lutyni, kde také, kromě učení a vojny, prožil celý život. Po základní škole se šel učit jiný obor, než který nakonec vystudoval. Do Jiříkova, kde se v tu dobu nacházelo Učňovské středisko ČSHN závodu Piana, nastoupil v roce 1961, aby se vyučil klavírníkem. Protože byl dobrým muzikantem a ovládal nejen saxofon, byl, spolu s dalšími spolužáky, angažován do kapely, kterou vedl vedoucí střediska pan Chýle. Často hrávali v okolních vesničkách a městech na zábavách, odkud se museli vracet po svých i v krutých mrazech. Během učení se také setkal s mnohými legendami. Velký vliv na něj měl klavírista a jazzmen, slepý Jiří Dvořák. Často také vzpomínal na obyčejné dělníky z továrny August Förster, u kterých se učil klavírnickému řemeslu. Po vyučení nastoupil vojenskou službu na jižní Moravu k vojsku pohraniční stráže, odkud se po dvou letech vrátil do rodné Lutyně. Zde se potom celý život věnoval opravám a ladění klavírů a pianin a to jak u privátních zákazníků, tak i v hudebních školách, konzervatořích, základních školách a školkách. Nástroje ladil i při vyhlášených soutěžích a v kulturních domech celého Ostravska a Opavska. Posledních třicet let pracoval i pro Český hudební fond. Svým odborným přístupem se stal i příkladem pro mladší klavírníky, se kterými dlouhodobě spolupracoval. Tadeáš byl členem Kruhu klavírníků a varhanářů ještě z první éry, tj. od počátku sedmdesátých let, zhruba od roku 2000 byl i členem Českého klavírnického svazu a poté i obnovil členství v KKV. Společně jsme v rámci ČKS i KKV procestovali skoro všechny továrny, ve kterých se vyráběla piana, a to v Německu, Rakousku, Polsku i v Česku. Pravidelně se účastnil i odborných seminářů, kde, i přes své dlouholeté zkušenosti, byl vděčným posluchačem, ale i fundovaným diskutérem. Jednou při zpáteční cestě z Hamburku, kde jsme navštívili firmu Steinway, jsme absolvovali i exkurzi v továrně WV ve Wolfsburgu. Na vrátnici jsme museli odevzdat všechny mobily a fotoaparáty. Cestou k vláčku, kterým jsme potom po celém provozu jezdili, si Tadeáš musel odskočit, ale po návratu už nás nikde neviděl. Zmateně pobíhal po dvoře, až si jej všimla ochranka a ta ho dovedla na vrátnici, kde na nás celé dvě hodiny čekal. Tadeáš také organizoval setkání svých spolužáků, kterých se podvakrát sešlo velké množství. Přátelského posezení v Hradci Králové se účastnili klavírníci ze všech koutů republiky.

Poslední zhruba dva roky se na něm projevilo stáří a zdravotní komplikace spojené s kouřením. Po několika operacích se nakonec jeho srdce zastavilo 5. března 2024. Nyní už možná tam nahoře muzicíruje s Jirkou Dvořákem, Erikem Göthem a dalšími. Čest jeho památce.

Vlastimil Pavlík